Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turistické dny

13. 1. 2015

1. třída

   Dne 20. října 2014 se vydala 1. třída na svůj první turistický den. Kvůli špatnému počasí se musela změnit trasa, a tak místo ke Stupenskému kostelíčku se šlo k bioplynové stanici do Staňkova. Od školy se vyšlo v půl osmé. Během cesty ke stanici se udělaly dvě krátké pauzy, kde jsme se dívali na zvířátka. První pauza na svačinu byla ve Staňkově u zastávky. Po svačině nás čekal větší kopec ke stanici, který žáci zvládli bez problémů, a dokonce ho i někteří vyběhli až nahoru. V cíli jsme si pověděli zajímavosti o zdejším okolí a pomalu se vrátili zpět ke škole. Cestou jsme nakrmili kachny rohlíkem paní učitelky. Trasa byla dlouhá přibližně 7 km. Do školy jsme se vrátili po 11 hodině a šli jsme rovnou na oběd. Celou cestu nás doprovázela paní Lída Baliharová s Petrou Bajerovou.

 Vedoucí dne: Mgr. Denisa Pěničková a Iva Šmídová

2.,3. třída

V pondělí 20. října žáci druhé a třetí třídy vyrazili na turistický den. Sice po ránu nesvítilo sluníčko, ale to děti neodradilo. Druháčci a třeťáci vyrazili směr Bukovina u Pecky, dále pokračovali lesem k Bělé u Pecky, kde se otočili a vrátili se lesní cestou kolem hradu zpět k Bukovině a do školy.
Cestou dělali několik zastávek, na kterých hráli poznávací a pohybové hry. U všech her se krásně zahřáli, takže nepocítili chladné počasí. Také se orientovali se v okolí, poznávali stromy a keře.
Turistický den byl pro děti zážitkem a zkušeností, že i v mlhavém počasí lze zažít spoustu legrace.

Mgr. Hana Albrechtová, Mgr. Šárka Doskočilová

4., 5. třída

I přes nepřízeň počasí, byla mlha a mrholilo, se žáci 4. a 5. třídy vydali v pondělí 20. října na turistický den.
Od školy jsme se vydali ke kostelu, poté kolem hřbitova směrem ke koupališti, k rybníku Krakůvka a směrem na Borovnici. Bylo po dešti, tak jsme většinu cesty museli jít, bohužel, po silnici. Cestou jsme chvíli posvačili a odpočinuli si v lese v kopci k Borovnici, dál jsme pokračovali kus po louce dolů do Stupné. Na kraji vesničky si děti zahrály hru na „Smradlavé vejce“ a po krátké pauze jsme šli dál silnicí Stupnou do Bělé. Po dvou kratších přestávkách na odpočinek a svačinu jsme se vrátili zpět do Pecky. Původní cíl, vyhledat pramen potůčku Zlatnice jsme vzhledem k nepříznivému počasí museli odložit, až bude sušší cesta. Trasa byla dlouhá kolem 12 km, ale děti ji absolvovaly celkem v pohodě a bez problémů.
I počasí se nakonec umoudřilo a na konec cesty vylezlo i sluníčko.
Výlet se nám vydařil a dětem se i přes únavu líbil.

                                                                                      Mgr. J. Morávková, Ing. A. Stránská

6., 7. třída

Na úterý 21. 10. jsme naplánovali turistický den, v rámci kterého mají děti poznávat okolí. Jako cíl jsme vybrali Zvičinu.
Ráno bylo poněkud chladné, ale bezmračné nebe slibovalo, že bude líp. K prvnímu prohřátí organismu došlo při zdolávání Kalovského kopce, zdaleka ne nejvyššího bodu naší túry. Protože jsme šli po silnici, museli jsme maximálně po dvojicích, což všichni bez problémů zvládli, ačkoli to není tak zábavné, jako když jdete v chumlu. Pravidelný útvar jsme drželi ještě při sestupu na náves do Kalu. Odtud jsme už šli volněji. Na návsi jsme si dali krátkou pauzu. Další zastávkou byl Bystrý mlýn, k němuž jsme došli po blátivém a mokrém terénu, což pocítili hlavně ti, kdo neměli nepromokavé boty. U Bystrého mlýna jsme se z informační tabule dozvěděli jeho historii. Pokračovali jsme k osadě Vyšehrad a odtud už byl jen kousek k vesničce Zvičina. Závěrečné prudké stoupání jsme lehce zdolali a dorazili na vrchol k Raisově chatě. Na panoramatické mapě jsme obhlédli okolní vrcholky kopců - díky jasnému počasí bylo vidět opravdu daleko. Informační tabule nám prozradily, jak to bylo a je se samotnou chatou i místním kostelem. Odměnou za pokoření vrcholu byla svačina od maminek a odpočinek, došlo i na hry. Zhruba po hodince se začal zvedat vítr, slunce zakrývaly mraky - plnily se předpovědi meteorologů, že se počasí bude kazit. Rozhodli jsme se pro návrat.
Cesta zpátky byla zpočátku hodně veselá, většina jako by nabrala nové síly. Ty ovšem začaly docházet, když jsme od Kalského mlýnu, ke kterému jsme zašli z Vyšehradu, stoupali zpět do Kalu. Někteří přestávali mluvit, známka toho, že únava doráží. Z návsi nahoru na kopec nad Kalem už někteří šli, co sotva noha nohu mine. Nepomáhalo ani povzbuzování, že je to poslední stoupání toho dne.
Na kopci jsme se opět sešikovali a spouštěli se z kopce do Pecky. Ke škole jsme dorazili před 14. hodinou, přesně tak, jak jsme si to naplánovali.
Za krásného počasí jsme ušli asi 16 km, někteří díky své nezdolné energii, poposkakování a pobíhání sem a tam o něco více. Příjemně jsme si protáhli tělo a udělali tak něco pro své zdraví. Přestože většinu z nás bolely nohy, turistický den se nám líbil.

Mgr. Šárka Kodymová, Mgr. Šárka Doskočilová