Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak dosáhnout Rozkoše na kole aneb 170 km za 3 dny

13. 9. 2015

Jak dosáhnout Rozkoše na kole aneb 170 km za 3 dny

 

Je středa 9. 9. 2015, paní učitelka Šárka má narozeniny, velitelský čas hlásí 7:30. Před školou je nastoupeno 13 výběrových cyklistů z druhého stupně, usmívají se, jsou nadšení a šlapací duch a vtip z nich vyzařuje na několik metrů daleko. Jsou odhodláni dosáhnout Rozkoše na kole. Z Pecky naše trasa vede na přehradu Les Království, kde máme první delší pauzu. Děti si požitkářsky vychutnávají pečlivě připravené svačinky od maminek a hlavní mapař zjišťuje, že má sice pěknou novou mapu, ale končí mu přesně onou přehradou. Nic se neděje, máme přece dost chytrých telefonů s navigací, kterou děti okamžitě startují a od této chvíle pozorně sledují, jak moc trasu protahujeme nebo krátíme. Cesta utíká, někteří si začínají čím dál častěji plést pojmy cyklistický a turistický kurz a na začátku každého kopečku startuje soutěž s názvem "Dotlač své kolo co nejdál!" Šlapací duch se vyskytuje už jen na začátku našeho dlouhého hada, ale na chvostu začíná atmosféra houstnout. Někteří poprvé pronášejí věty o tom, že sedět na matematice či češtině by snad bylo lepší. V poblouznění netuší, že to jsou věty, které mohou být po návratu použity proti nim. Při povelu "Valíme!" začínají ti poslední vidět rudě, protože ho slyší pokaždé, když dojedou rychlejší část výpravy. Čas oběda trávíme v motorestu, kde si jeden z našich gurmánů objednává kachnu se zelím a s knedlíky, která v zápětí mizí z talíře. Projíždíme Babiččiným údolím, odpočíváme a pozorujeme bruslařky (jedná se o hmyz) na hladině u Viktorčina splavu, procházíme zámeckým parkem, užíváme si slunečních paprsků a jedeme dál. Kolem 16. hodiny dojíždíme do našeho cíle. Čeká nás bohatá večeře, a pak odpočinek v kempu. Někteří mají ještě elán, ale v tu chvíli netuší, co je čeká druhý den. :-)

Ve čtvrtek ráno jedeme na snídani do České Skalice a odtud dostatečně posilnění vyrážíme poznat Peklo. Po nějakém tom kilometru nás chytrý telefon dovádí do lesa, kde se ovšem postupně lesní cesta ztrácí a v zápětí ani samotná GPS netuší, kde se nacházíme. A tak zažíváme konečně dobrodružství - přeskakujeme potok, kličkujeme mezi stromy, nacházíme i houby, občas někdo proleze křovím, protože co kdyby tam ta cesta náhodou byla ... netrvá to však dlouho a navigace nás objevuje dřív, než by nás našel google. Okrajově projedeme Náchodem a čeká nás konečná fáze cesty do Pekla. Peklo se sice nachází dole, ovšem nejdřív musíme absolvovat výšlap do kopce a legrace končí. Ti, kteří se doposud příliš nezadýchali, konečně lapají po dechu, ostatní jsou rádi, že utlačí svá kola. Na zpáteční cestě projíždíme Opočnem, kde naplníme vyhládlá bříška, Dobruškou a Novým Městem nad Metují.

Páteční ráno je ve znamení narozenin Káji, dřívějšího vstávání, balení a vymýšlení originálních nápadů, jak ošálit učitelskou část výpravy, že v chatkách je skutečně uklizeno. Z chatek vycházejí teenageři pohledem připomínající občany v důchodovém věku. Kolena vržou a bolí, zadní části těla jsou otlačené a někteří nemohou po noci narovnat bolavá záda. Po snídani jedeme na exkurzi do firmy Farmet a přes Jaroměř, Velichovky a Miletín šlapeme zpět do Pecky.

Celý cyklistický kurz se vydařil, počasí nám přálo, veškerému dešti jsme ujeli, defekty ani zranění nás nepotkaly. Rozkoš, Peklo a vydařené počasí - kdo by tomu odolal. Tak cyklisti, povalíme za rok znova?

Šárka Doskočilová

 

fotografie