Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čokoládová tretra - Ostrava

23. 6. 2019

Čokoládová tretra v Ostravě aneb „Cesta tam a zase zpět“

Mezi desítkami sportovních akcí, kterých se naše škola v tomto školním roce zúčastnila, zaujímá čelné místo atletický turnaj „Čokoládová tretra“, kterého jsme se v letošním roce účastnili poprvé a hned napoprvé jsme zaznamenali mimořádné úspěchy – po kvalifikaci na krajském finále v Pardubicích 4. 6. 2019 směřovala další cesta dvojice našich reprezentantů Lukáše Jakubského a Fandy Noska na republikové finále v Ostravě dne 19. 6. 2019.

DEN 1. – 19. 6. 2019, Republikové finále

Že se toto třetí největší město České republiky nachází poněkud „z ruky“ nebylo překvapením, a tak přípravy na akci odpovídaly spíše odjezdu na zahraniční misi, což se v následujících dvou dnech několikrát zabránilo krachu celé expedice. Nakonec však už nadešel čas a nic nám nebránilo podniknout dalekou cestu vlakem, abychom změřili své síly v běhu na 200 metrů a hodu raketkou (dětská náhrada za vrhací oštěp) s těmi nejlepšími z domova i zahraničí. Do Ostravy jsme dorazili bez potíží a místní „šalinou“ jsme brzy dojeli až k Městskému stadionu ve Vítkovicích, který do svých tribun pojme až 25 000 fanoušků. Už úctyhodné rozměry této budovy spolu s davy soutěžících všech kategorií nás namotivovaly k tomu, abychom předvedli to nejlepší, co umíme, a zabojovali i o možný postup do mezinárodního finále konaného následující den.

Po řádném rozcvičení, které proběhlo na sousedním rozcvičovacím stadionu, už začaly samotné soutěžní disciplíny – Lukáš Jakubský v běhu na 200 metrů, Fanda Nosek v hodu raketkou do dálky. Vinou nepříliš zdařilé organizace (jejíž nedostatky jsme museli neustále řešit vlastní schopností improvizace) si ani kluci nemohli příliš fandit navzájem, jelikož technická disciplína hodu se oproti očekáváním dost protáhla a oba dva tak finišovali své snahy ve stejnou dobu. A že se jednalo o snahu podpořenou prvotřídními výkony! Lukáš Jakubský se umístil v běhu na 200 metrů třetí ve svém rozběhu s výborným časem 33,25 vteřiny, což bohužel nestačilo na jedno z osmi postupových míst na mezinárodní finále následujícího dne, ale i tak znamenalo úctyhodné 17. místo ze všech zúčastněných závodníků. Fanda Nosek dokázal ze svých třech pokusů v hodu raketkou dosáhnout výborné vzdálenosti 36,43 metru, což znamenalo 4. postupové místo na mezinárodní finále konané následující den.

To, co následovalo po vyhlášení výsledků obou disciplín, nejlépe charakterizuje sousloví „sportovcův sen a logistikova noční můra“ – samozřejmě, že jsme se chtěli umístit co nejlépe, ale s variantou přenocování ve slezské metropoli nebylo příliš počítáno, a tak začalo hektické zajišťování ubytování, časového rozpisu následujícího dne a hledání nového způsobu dopravy zpět – to vše pod spalujícími slunečními paprsky a za naprosté netečnosti všech organizátorů, jejichž přístup k celé akci lze jen stěží nazvat ochotou, a kteří často působili, jako kdyby se akce účastnili spíše omylem. Nepřísluší se vypočítávat všechna protivenství, kterými jsme museli ve zbytku dne absolvovat – bohatě postačí, že na konci dne jsme již věděli, co a jak, naplánovali jsme následující den, měli jsme kam složit hlavu, vydatně jsme se posilnili dobrým jídlem a prošli se dějišti literární tvorby Petra Bezruče (vlastním jménem Vladimír Vašek). Se zhruba 10 nachozenými kilometry se usínalo dobře, a tak po pár partičkách karet nastoupila večerka a těšení se na druhý den.

DEN 2. – 20. 6. 2019, Mezinárodní finále

Naše druhé ostravské ráno jsme zahájili vydatnou snídaní šampionů, která dodala tolik potřebné síly na velké Mezinárodní finále Čokoládové tretry, které mělo být součástí doprovodného programu Zlaté tretry a které slibovalo opravdu mimořádnou podívanou. Stále v dobrém rozmaru jsme se tak rozloučili s našimi novými kamarády z Lowcost Hotelu Ostrava a vydali se směrem ke stadionu – jak se záhy ukázalo, měli jsme se ten den díky neodmyslitelným organizačním zmatkům s našimi hotelovými přáteli loučit hned třikrát za sebou. Jelikož mezinárodní finále mělo začít až odpoledne, měli jsme dostatek času na přípravu a trénink, k čemuž jsme originálním způsobem využili nedaleké dobře maskované dětské hřiště mezi věžáky – nepopiratelná výhoda toho, že jsme předešlý den důkladně pěší chůzí zmapovali terén.

Když jsme odpoledne dorazili na stadion, nemohli jsme ho zprvu poznat – televizní štáby, autobusy a mikrobusy pro elitu tuzemské i světové atletiky, desítky policistů a zaměstnanců ostrahy, stovky organizátorů, tisíce návštěvníků a rozsáhlá bezpečnostní opatření. A mezi tím vším mumrajem naše venkovská výprava, které by nikdo ještě den předtím nehádal, že opravdu dojde až sem – do samotného finále. Plni nedočkavosti jsme se usadili na severní tribuně a mohli jsme přihlížet dorosteneckým atletickým závodům, které bedlivým okem sledovaly a přenášely televizní kamery a profesionální sportovní komentátoři. Naše očekávání nemohla být vyšší a neskutečně jsme se těšili, až našeho Fandu zabere televizní kamera a tribuny zavíří nadšením při jeho hodu.

Toliko k očekáváním – to, čeho jsme byli nakonec svědky, by se slovy Williama Shakespeara dalo nejlépe nazvat „Mnoho povyku pro nic“. Námi už mnohokrát nepříliš kladně hodnocení organizátoři byli na pozadí celé Zlaté tretry natolik vystresovaní a zmatení, že jejich pokyny nejvíc ze všeho připomínaly slepici bez hlavy, a tak jsme jakožto diváci do poslední chvíle netušili, ve které části stadionu se bude finálové kolo uskutečňovat, natož kde budou potom vyhlašovány výsledky. Když na samotné slavné finále došlo, bylo hotovo dříve, než vůbec mohl někdo z tribun něco výraznějšího postřehnout a to navíc v odlehlém sektoru stadionu, kterého si v daný moment příliš mnoho diváků nevšímalo. Samotné vyhlášení dojem frašky jen utvrdilo – každému finalistovi byla předána drobná čokoládová cena a ústně byl přečten výsledek jeho hodu. Žádné diplomy, žádné medaile – vyjma absolutních vítězů, kteří měli být vyhlašováni za všechny disciplíny společně na konci celého programu – prostě „Tady to máš a vypadni.“ Toliko k mezinárodnímu finále (kterého se nakonec z nepochopitelných důvodů neúčastnili ani Poláci ani Slováci), od kterého jsme si tolik slibovali.

I když vlastně ne – zapomněli bychom na to nejdůležitější! Náš reprezentant Fanda Nosek dokázal malý zázrak a svůj poslední výkon (který byl už tak velkým zlepšením oproti krajskému kolu) překonal rozdílem třídy na neuvěřitelných 39,97 metru a obsadil tak bronzové místo! Naprostý úspěch a obrovské zadostiučinění, které jsme si však vlivem rozčarování z naprosto nezvládnutého a nepovedeného finále nedokázali ani plně vychutnat.

Celou zpáteční cestu jsme byli proto poněkud zamlklí, ale i unavení, neboť druhého dne jsme měli v nohách dalších 8,5 kilometrů a celý další den na slunci, které pak nahradily bouřkové mraky – slovy pravidelných návštěvníků „Tu na Ostrave su dycky maraky jak cyp o Zlatej Tretre!“. Protože zmíněné finále probíhalo až v odpoledních hodinách, měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu a než jsme dorazili zpět na Pecku, bylo půl desáté večer. Na Čokoládovou tretru jsme rozhodně nezanevřeli a především na krajské kolo se s radostí přihlásíme i v dalším roce, neboť to bylo provedeno skutečně na špičkové úrovni a jednalo se o nejpovedenější sportovní akci tohoto roku vůbec. Ale pochopili jsme, že je pravda, co zpívá Jaromír Nohavica, že „Ostrava je region razovitý“ a nezbývá nám než věřit, že za další rok se organizace poučí a výsledný dojem bude odpovídat času, energii a úsilí, které jsme do této akce my sami vložili.

Oběma našim reprezentantům – Fandovi Noskovi za úžasné 3. místo z velkého finále, i Lukáši Jakubskému za 17. pozici v republikovém finále – patří velké uznání za jejich výkony, soutěživost a sportovní nadšení. Oba dva se dostali na nejvyšší úroveň ve sportovních akcích, kterých se naše škola nejen v tomto roce účastnila a věříme, že o nich ještě uslyšíme, a i příští rok navštívíme ostravské finále, dost možná i ve větším počtu! smiley

                                                                                                                                    Mgr. Marek Fanta