Jdi na obsah Jdi na menu
 


Edison - Ze všech světa stran až k nám do peckovské školy

5. 3. 2018

Ze všech světa stran až k nám do peckovské školy smiley

Naše škola se už podruhé (a rozhodně ne naposledy smiley) zúčastnila mezinárodního studijního projektu Edison, během něhož k nám zavítalo šest studentek z různých koutů světa, aby nám povyprávěly o svých zemích, zvycích a kulturách. Celý týden dívky přibližovaly našim žákům své rozmanité tradice, a to zejména za pomoci obrázků, hudby, videí a tanců typických pro jejich země. Žáci si tak mohli sami na vlastní kůži vyzkoušet národní tance a pokrmy z Indie, Peru, Indonésie, Číny, Ukrajiny a Gruzie.  A samozřejmě i české tradice, pokrmy a tance jsme náležitě dívkám předvedli.

Začali jsme v pondělí 19. února ráno zahajovacím ceremoniálem, kdy k nám přijel pan Adam Havel, koordinátor projektu Edison. Pověděl nám o organizaci AIESEC, která tento projekt Edison organizuje a hlavně nám představil studentky. Každá z dívek nám ve stručnosti řekla něco málo o sobě a ukázala vlajku své země. Toto byl pro dívky čtvrtý týden na českých školách, a tak už přesně věděly, co je čeká.  I my jsme se na jejich příjezd náležitě připravili. Každá třída předvedla krátký program – básničky, písničky nejen v češtině, ale i v angličtině, krátké anglické rozhovory a ukázky slovní zásoby a především seznámení s důležitými informacemi o České republice a naší Pecce. Bylo na co se dívat a jak se říká -„prolomili jsme ledy“. smiley  No a po prohlídce školy se už studentky vydaly mezi žáky představovat své země.

1) A co nás tedy Monika z Peru naučila a co jsme se dozvěděli?  

Že je hlavním městem Peru Lima a nejoblíbenějším zvířetem lama, ví každý, ale věděli jste, že tu mají taky růžové delfíny? No vidíte! Žijí přímo v řece Amazonce v džungli, kde se sama Monika narodila. Krom toho jsme se seznámili se základy španělštiny, kterou se v Peru mluví, vyzkoušeli a osahali jsme si ručně tkané hřejivé rukavice a čepice z lamí vlny, pokochali jsme se úchvatnými pohledy na Andské pohoří, tajil se nám dech nad starobylými inckými stavbami na Machu Picchu a žasli jsme nad tajemnými obrazci z planin Nazca. Pochopitelně došlo i na tradiční peruánský tanec. A mimochodem – jakkoliv je peruánská lama vzdáleným příbuzným velbloudů, oproti svým pouštním bratrancům prý neplive na turisty! smiley

2) Co nám o své zemi pověděla Gruzínka Khatia a proč si u nás připadala jako doma?

Leží-li Česká republika v srdci Evropy, pak Gruzie leží na křižovatce mezi Evropou a Asií. Co máme společného, je pohostinnost, humor, záliba v dobrém jídle a to, že máme srdce na dlani, a tak si u nás Khatia připadala jako mezi svými. A že bylo o čem si povídat! Už jste někdy vyzkoušeli „čurchčeli“? Pokud nevíte, co to je, nevadí – my ochutnali a tyhle „gruzínské Snickers“ z oříšků a vinného sirupu sušené na vzduchu nám opravdu chutnaly. Krom toho jsme se zaposlouchali do tradiční hudby, hlava se nám zatočila z vysokohorských panoramat vznešeného Kavkazu, zrak přecházel ze světel neonů a kasin v přímořském Batumi  a oči se nemohly vynadívat na výstavné ortodoxní kostely tyčící se nad střechami domů hlavního města Tbilisi. Krom toho jsme se naučili základy gruzínštiny, zatančili jsme si tradiční tanec, zazpívali jsme si lidovou píseň, a dokonce si každý z nás na památku odnesl i zápis svého jména v gruzínské abecedě.

 

 


 

3) Jaké bylo vyprávění Laurie z Číny a proč mají podle ní být naše děti rády za školu, jakou mají?

Čína je odjakživa známá jako „Říše středu“ – a právě odtud, z jihočínské provincie Kanton (v jejímž hlavním městě bydlí víc lidí než v celé České republice) k nám přicestovala studentka Laurie, díky které jsme žasli nad rafinovaností, obrazovou kompozicí a úhledností tradiční čínské kuchyně, zaposlouchali se do líbivých tónů pradávných hudebních nástrojů a vyzkoušeli jsme si dokonce i taje a úskalí pověstné čínské kaligrafie – na památku si tak každý z nás odnesl své jméno psané v čínštině. Také už víme, že se Čína může chlubit řadou pamětihodností – vyjma 6 tisíc km dlouhé Velké čínské zdi jsme viděli majestátní Žlutou řeku, zasněžené hřebeny pohoří Kchun-lun a třpytící se hladinu „Zrcadlového jezera“ v provincii S‘-čchuan. A proč mohou být naše děti rády za školní režim, jaký máme? Protože děti školou povinné v Číně spí průměrně 4-5 hodin denně, vstávají za úsvitu, učí se i v sobotu a volnou neděli nejčastěji stráví opět učením, aby byly nejlepší. Inu, jiný kraj, jiný mrav. A pozor – psi se v Číně opravdu, ale opravdu nejedí! smiley

4) Proč se děti tak těžko loučily s Alitou z Indonésie a co u nás zažila poprvé v životě?

Alita byla nejveselejší ze skupiny studentek - optimismus a nadšení z ní doslova sršely. A když dětem anglicky popisovala, jak u nás poprvé viděla sníh, vyběhla ven a chytla do dlaně sněhovou vločku … rozuměl snad každý, a to hlavně díky gestům, které hojně Alita používala. Ono ne nadarmo se říká „domluvit se rukama a nohama, když to jinak nejde“ … a opravdu to funguje. Krásu Indonésie děti mohly vidět na spoustě fotografií a videích, na kterých nám Alita ukázala krásy písečných pláží ostrova Bali, hučící vodopády nad skalisky ostrova Jáva, hustou neporušenou džungli na ostrově Papua, pestrobarevnou „Rainbow village“ u města Semarang, a dokonce i poslední žijící dinosaury na světě – proslulé varany z ostrova Komodo. Zároveň si děti vyzkoušely tradiční jávský tanec, který je velmi elegantní a ladný.  No a hra „bekel“, při které se hází hopíkem a zároveň je třeba uchopit do ruky postupně pět malých předmětů, než odražený hopík dopadne zpět, žáky taky velmi zaujala. Hned si sehnali vlastní vybavení a začali hru hrát. A věřte, že pro nás dospělé není vůbec jednoduchá. Chce to hodně trpělivosti.

5) Jaké tance a cviky tradiční jógy naučila naše děti Kajal z Indie?

Že je v Americe Hollywood, je všeobecně známo – ale o indickém Bollywoodu ... O tom, že Indové pro matematiku „vynalezli“ nulu a o dalších věcech nám povyprávěla sympatická Kajal, které, ač nikdy před tímto projektem nevycestovala z Indie, byla velmi nakloněná k poznávání jiné kultury a zároveň velmi vděčná, že se mohla projektu zúčastnit. Během prezentace jsme si mohli prohlédnout nejvýznamnější indické pamětihodnosti v čele se světoznámým Tádž Mahalem - věděli jste, že když tuto hrobku pro svou milovanou manželku nechal král Šáhdžahán dostavět, nechal všem stavbyvedoucím usekat ruce, aby nic krásnějšího už nikdy nemohli postavit? Dále jsme si poslechli vyprávění o hinduistických eposech, zacvičili jsme si základní cviky indické jógy, zatančili jeden z mnoha oblíbených tanců, prohlédli si národní kroj a vyzkoušeli si i hindštinu. Velký ohlas měl i náboženský svátek „Holi“, při kterém si Indové barví obličeje pestrými barvami, a všichni jsme se shodli, že bychom chtěli navštívit i Zlatý chrám v Armitsaru, který plave na vodě a je ozdoben celkem 22 tunami zlata.

 

 


6) Co se našim dětem nejvíc líbilo na vyprávění Vitaliny z Ukrajiny?

O Ukrajině, jakkoliv je nám tato země blízká, stále více nevíme, než víme – a právě toto se rozhodla napravit Vitalina z Kyjeva. Poněvadž jsme všichni Slované, byly tyto přednášky zvláštní i v tom, že se celou dobu nehovořilo pouze anglicky a žáci si mohli na vlastní uši poslechnout, že ukrajinský i český jazyk mají mnoho téměř stejných slov. Nezůstalo pochopitelně jen u slov a tak jsme si prohlédli krásné scenérie této 2. největší země Evropy ze všech jejích koutů, zaposlouchali jsme se do písně populární skupiny „Okean Elzy“, zazpívali si pravoslavnou vánoční koledu, a dokonce jsme si i zaskákali při tanci tradičního kozáckého tance příznačně nazvaného „hopak“. Třešničkou na dortu pak byla zvláště vydařená hodina ruského jazyka pro naše deváťáky, kteří mohli celou hodinu komunikovat s rodilou mluvčí v ruštině.

Výjimečná byla i středa 21. února, kdy se konala tzv. Global village, představování zemí formou ochutnávek místních jídel, zkoušení tanců a možnosti vzít si do ruky předměty typické pro danou zemi, jako třeba peníze, ruční výrobky a látky. Lektorky nám také zpívaly národní písně. Dopoledne tedy všichni žáci nejen ze školy, ale také ti starší ze školky, se mohli u každého ze stánků alespoň pomyslně přenést do exotických dálek. A odpoledne měla pak možnost toto zažít i široká veřejnost, která se účastnila v hojném počtu.

Ve čtvrtek byl program doplněn karnevalem v maskách, kdy jsme lektorky naučili naše tance, polku a mazurku. A bylo to odpoledne plné hudby, soutěžení a zábavy. V pátek jsme ještě zhlédli poslední prezentace a nezbývalo nic jiného než se s lektorkami rozloučit. Na závěrečném ceremoniálu jednotlivé třídy formou svých vlastních prací ukázali dívkám, co si o jejich zemích budou pamatovat a co se jim líbilo nejvíce. Společné vyfocení a to víte, i slza ukápla.

 

Co nám celý projekt dal?

Dozvěděli jsme se o těchto zemích hodně, netradiční a zábavnou formou, což rozhodně znamená, že si budeme to naučené dlouho pamatovat. smiley Zároveň vše probíhalo v anglickém jazyce, a tak si moc dobře uvědomujeme, že učit se angličtinu nám umožní poznávat lidi z cizích zemí, dorozumět se s nimi a dozvědět se o nich samých i jejich odlišné kultuře. Tento projekt zároveň ukazuje našim žákům, že není třeba mít obavy z cestování. I naši žáci třeba při studiu vysoké školy budou chtít vycestovat a seznamovat jiné lidi s Českou republikou a našimi tradicemi.

Lucie Morávková