Jdi na obsah Jdi na menu
 


Exkurze do České televize a na Vyšehrad

7. 12. 2017

Exkurze do České televize a na Vyšehrad

 

   Ve středu 18. října jsme se vydali do Prahy do České televize. Tentokrát jsme nejeli nic natáčet, jen prozkoumat, jak to v takovém kolosu funguje. Sešli jsme se před půl osmou před školou a v půl osmé odjížděli. Počasí bylo typické pro toto období - mlha, nevlídno.

   V autobuse byla poklidná atmosféra, někdo si povídal, někdo živěji diskutoval, někdo dospával, někdo poslouchal hudbu či sledoval film. Zhruba třicet kilometrů před Prahou svižné tempo zpomalilo a začala se tvořit kolona. Když jsme za půl hodiny ujeli pouhé čtyři kilometry, znejistěli jsme. Dojedeme včas? Šnek byl oproti nám drak. Všude mlha, takže jsme neviděli dopředu, jak daleko kolona sahá. Z rádia jsme se dozvěděli, že kousek od Prahy je mnohonásobná bouračka. Pan řidič v dobré víře odbočil na sjezdu pryč z dálnice, ale takový nápad mělo evidentně více lidí. Příliš jsme si nepomohli. Nevydrželi jsme a zavolali do ČT, že se zpozdíme. Na místo určení jsme však dorazili.

   Mlha přede mnou, mlha za mnou. Jako v té pohádce. Napodruhé jsme trefili správnou budovu, kde už na nás čekali naši průvodci a také kamarádka maminky jedné naší žákyně, která měla přichystané podepsané fotografie sportovních redaktorů.

   A jak to vypadalo přímo v budově na Kavčích horách? Nejdříve jsme se dozvěděli něco z historie vysílání a zhlédli jsme krátký film o tom, jak televize funguje dnes. Pak nastalo putování labyrintem chodeb. Prohlédli jsme si studia, ve kterých se natáčejí pořady ČT. Ve třech se stavěly kulisy, v jednom probíhalo natáčení (tam nás nepustili, byli odděleni mohutnými zvukotěsnými dveřmi). V jednom byla zrovna pauza mezi natáčeními, takže svítila světla, aktivní byly i kamery, monitory pro režiséra ... V každém ze studií, do kterého jsme měli možnost nahlédnout, jsme se dozvěděli spoustu zajímavých podrobností - stavění scény, technika, lidé, délka natáčení, perličky ...

   Několikrát jsme prošli okolo jídelny, která nám trochu podráždila čichové buňky a probudila ty chuťové. Do svačinky ale zbývalo ještě trochu času. Spletitými chodbami, kdy jsme míjeli různé kanceláře a sklady, jsme se vrátili do místnosti, v níž jsme začínali. Zde bylo k dispozici několik kostýmů (spíše různé pokrývky hlavy), ale hlavně kamery a čtecí zařízení. Někdo si vyzkoušel práci kameramana, jiný pozici moderátora, někdo jen tak pozoroval, co se děje okolo něj. Naši průvodci zodpověděli zvídavé dotazy.

   Čas neskutečně rychle uběhl a byl tu konec exkurze. Poděkovali jsme a po nezbytné společné fotografii a nakoupení suvenýrů jsme se přesunuli na Vyšehrad. Autobus nás přiblížil ke kongresovému centru, odkud to bylo co by kamenem dohodil. Zbytek jsme došli pěšky.

   Na historickém místě na sebe jen málokdo nechal dýchnout minulost. Obešli jsme celou vyhlídkovou část. Mlha se stále nezvedla, takže přestože se nám neotevřely úžasné pohledy na hlavní město, některé pamětihodnosti jsme identifikovali. Prošli jsme i hřbitov Slavín a připomněli si některá známá jména slavných osobností.

   Před druhou hodinou odpolední jsme Prahu opustili. Cesta po dálnici byla tentokrát plynulá, takže jsme doma byli za chvíli.

   Exkurze se vydařila, obohatili jsme své vědomosti o pár nových z technické a historické oblasti.

 

  

Šárka Kodymová