Ahoooooj!

Už je to na naší škole téměř tradicí, že bereme naše žáky na víkend do přírody a na sjezd českých řek. Proč? Protože věříme, že pobyt v přírodě děti mnohému naučí a zároveň se při sjezdu řek rozvíjí jejich dovednost pomoci druhému, spoléhat na druhého a také překonávat své hranice a sportovat, i když už třeba bolí svaly.

A tak jsme ve čtvrtek 15. června odjeli s našimi známými vodáky z Nové Paky, bratry Kučerovými, jejich retro autobusem vzor 68 směr Týniště nad Orlicí. Začala tak dobrodružná výprava pro žáky 7. – 9. třídy za zdoláním řeky Orlice. V našem školním vzdělávacím plánu je zakotven nejen lyžařský, ale i vodácký výcvik, a tak jsme tedy žákům tuto možnost nabídli. Setkala se s kladným ohlasem, a tak jsme se ve čtvrtek odpoledne sešli u školy se spacákem a dostatkem oblečení pro případ, že bychom se cvakli. Do kopce ke škole se v půl páté přiřítil modro-bílý historický autobus vodáků z Nové Paky. Naložili tašky a spacáky na střechu a mohlo se vyrazit. Na místo jsme dorazili okolo 19. hodiny, postavili stany a čekali s ešusem na polévku. To vám povím, v přírodě všechno tak nějak chutná lépe. Plná bříška však nezabránila dětem začít hrát volejbal a fotbal. Někteří zvolili karetní hry. Pak jsme také zasedli k táboráku a povídali. Večerka byla plánovaná v deset, ale to víte, bylo pořád co povídat, a tak se šlo spát mnohem později.  Přišlo ráno a čekala nás snídaně formou švédských stolů aneb kdo má na co chuť, vyberte si. Po úvodním proškolení, jak se drží pádlo, pádluje a taky chová ve vodě po cvaknutí, přišla ta chvíle…vzít loď a vyrazit. Autobus nás odvezl kousek od Borohrádku, odkud jsme vyráželi po řece směrem k Týništi. Nejprve jsme opatrně zkoušeli, jak se loď na vodě chová. Ale zanedlouho už jsme krásně pluli po proudu. Vrbičky a kameny ve vodě způsobily cvaknutí čtyř lodí, ale jinak byla v týmu spokojenost a dobrá nálada. Plavba byla dlouhá asi 12 km a zvládli jsme ji statečně. V táboře nás pak čekal smažený sýr a brambory, už naše tradiční jídlo na vodáckém výcviku J. Na večer jsme se pak šli projít do města Týniště a večer jsme strávili zase u míčových her a táboráku. V sobotu ráno už se nevstávalo tak zlehka jako v pátek, ruce nás bolely, ale stejně jsme se vydali na další plavbu. Tentokrát jsme jeli směr Petrovičky.  Plavba byla kratší a ještě zábavnější. Už jsme cákali jeden na druhého a tak vůbec jeli dost odvážně. Stálo nás to jednu cvaklou loď. Zlepšení od minulého dne J. Návrat do tábořiště proběhl hladce a tam už nás čekalo dobalit stany a nacpat bříška. Po špagetách jsme zamávali vodě a slíbili si, že zase za rok. Domů jsme dorazili kolem šesté večer, náležitě unavení, ale plni zážitků.

Děkujeme tímto vodáckému veliteli, Petru Kučerovi, i jeho kolegům za příjemně strávené tři dny.

Lucie Morávková