Vodácký výcvik

Vodácký výcvik 2022

Zpět jsme se vrátili nadšení a plní dojmů. A taky příjemně unavení. Náš vodácký výcvik s instruktory Petrem a Jindrou Kučerovými z Nové Paky stál totiž za to. Ani snad nevadilo, že jsme neujeli tolik kilometrů, kolik jsme původně zamýšleli.

Ve čtvrtek 16.června jsme se sešli ve 4 hodiny před školou a ještě honem zkontrolovali, jestli máme spacák, karimatku, plavky a boty do vody. Nutné to vybavení s sebou. To už se do kopce před školou řítil jejich starý ale zachovalý autobus. Takový ten modro-bílý, co jsme ho vídali ve starých filmech. Za sebou připojený vlek plný kanoí. Začalo nakládání našich batohů nahoru na střechu a věřte nebo ne, všechny věci všech 26 žáků 7.-9.třídy a dvou statečných učitelů se na střechu opravdu vešly. Proč statečných? No, to máte tak…je to obrovská zodpovědnost. Na řece mají za děti odpovědnost instruktoři, ale ostatní čas je vše na učitelích. A uhlídat tolik puberťáků je docela výzva. Nám to za to ale stojí.

Svět z lodi totiž vypadá super. Řeka Orlice je z tábořiště v Týništi nad Orlicí, kde jsme přespávali ve stanech, více méně bezpečná. Široká a prý vhodná pro začátečníky. Byla J Ale také nám nachystala pár překážek. Vrbičky, spadlý strom a taky mělčiny. Byli jsme ale rádi, že alespoň tento 7km úsek řeky Orlice bylo možné při nedostatku vody jet.

Ze začátku jsme byli takoví opatrní. To víte, naši nováčči si museli teprve osahat pádlo a zkusit uvést do praxe, co jim Jindra při školení říkal. Ono je to lehké, ale až když si to opravdu vyzkoušíte. No, zkrátka minimálně desetkrát se nám kanoe zplašily a jejich posádky se cvakly. Některé i čtyřikrát J  Bylo však vidět, jak se posádky více a více sehrávají, spolupracují a zkrátka učí, jak kanoe řídit a ovládnout. A hlavně si vše užívají. Ve vestách, na kterých instruktoři trvají, se totiž do řeky padá dobře a bezpečně. A tak po každém pádu a vylití vody z lodě zase posádky nastoupily a jelo se dál. Druhý den jízdy, tedy v sobotu, při druhé plavbě stejným úsekem, jsme už byli mnohem rychlejší. A jen tři cvaklé lodě. No to byl úspěch!

Zároveň jsme zažili plno srandy při stavění stanů, volejbale i večerním táboráku s kytarou a zpěvem. O naše bříška se staral kuchař Míra a odřená kolena ošetřila zdravotnice Míša. Zkrátka tahle parta v čele s řidičem Zdendou, který celý ten stroj umí řídit, nám uchystala bezva vodácký výcvik. A za to jim patří velký dík.

Od nás učitelů putuje i velký dík vám všem žákům, kteří jste bojovali statečně a nevzdali se. Nakonec jste se na kánoích naučili jet. Ať už na pozici háčka vpředu, který je jako motor celé lodi, tak i na pozici kormidelníka, který lodi udává směr. Tak háčkové a kormidelníci, za rok zase Ahooooj!

Lucie Morávková, Libor Stuchlík