Beseda o myslivosti

Byla středa 24. ledna a my jsme se už těšili na besedu s panem Hylmarem. To je pán, který nám pověděl něco víc o lese a zvířátkách. No a copak je na tom, že je to myslivec? Tak tuhle otázku jsme si pokládali asi všichni. Jen některé děti už věděly, že to musí být člověk, který rozumí zvířátkům, umí je milovat, ale i lovit. To není jen tak starat se o les a mít ho za svůj druhý domov. To musíte, děti, také složit velmi těžké zkoušky. To vám tu všechno nemůžeme takhle povědět. Ale kdybyste chtěli, tak si pana Hylmara můžete pozvat i s jeho kolegou trubačem panem Jakubem Šecem na zábavnou a poučnou besedu.

Tak jak to bylo u nás v Pecce ve škole? To se teď všechno dozvíte!

Beseda se to konala v naší školní družině. Děti čekaly ve třídě a najednou se objevila ve dveřích hlava zvířátka s parohy zakroucenými jako čert. A on to byl muflon. Tak tohle jsme ještě neviděli. A ono těch zvířátek bylo víc. A k tomu parohy, liščí a jezevčí kůže. Děti si obtěžkaly, co musí nosit jeleni za těžké parohy. Dále jsme si povídali o praseti divokém a srnkách, laních, daňcích. Tato zvěř se nazývá spárkatá a je to podle spárku, paznehtu v zakončení nohou.

Dozvěděli jsme se, jak žijí zvířátka v zimě. Vůbec nemají takové měkké a voňavé postýlky jako děti. A nikdo jim nenosí to všechno jídlo, co my máme každý den. My se snažíme jim přilepšovat. Chodíme ke krmelci a nosíme jim spoustu mňamky. Ale to taky není vždycky všechno správné. Měli bychom jim nosit seno, žaludy, kaštany, jablíčka a zeleninu, řepu, ječmen a solný lis. Takže pečivo a sušenky nechte raději doma. To zvířátkům vůbec nesvědčí a mohlo by je bolet bříško.

Pohladili jsme si i vycpané dravce a ptáčky. To je zvěř pernatá a ta se dělí na užitečnou a dravou. Viděli jsme tetřívka, bažanta a sojku, straku a výra. Trošku jsme měli i strach. Vypadali úplně jako živí.

Nás ale čekalo ještě překvapení v podobě „mysliveckého trubače” pana Jakuba, který si s sebou přivezl lesní roh. Můžete ho zaslechnout při zahájení a ukončení mysliveckého honu. Ale troubí se i pocta ulovené zvěři.

Pan Jakub předvedl dětem troubení jelenů při námluvách nebo při boji o laň. Nakonec jsme slyšeli troubení spokojeného jelena, který vyhrál souboj.

Tak to v naší škole bylo velké pozdvižení. Byl to takový malý les a děti v něm jako zvířátka.

Beseda se jistě všem líbila, ale my jsme se museli rozloučit a rozhodli jsme se, že to určitě nebude poslední setkání. Ještě by nás zajímalo tolik věcí a děti měly spoustu nezodpovězených otázek.

A tak přemýšlím a mám před očima ty naše děti, které vydržely hodinu poslouchat a vnímat vyprávění pana Hylmara a Jakuba.

Uvědomila jsem si, jak je to pro ně v této uspěchané době důležité. Nesmí zapomenout, že přírodu potřebujeme k životu, že se o ni musíme starat. Měli by vědět, kdo tu s námi žije a poznávat a vědět o zvířátkách co nejvíce. Jsou to naši přátelé, kterým musíme pomáhat, když nás potřebují.

Na závěr bych chtěla poděkovat za setkání a čas, jelikož věnovat někomu svůj čas je to nejvzácnější, co můžeme druhým dát.

 Martina Suchardová