Lyžařský výcvik 3.2.-7.2.2025

Peckovská stopa ve Vítkovicích

Tento školní rok se nám povedlo po sedmi letech obnovit tradici lyžařských kurzů. V pondělí ráno jsme se nalodili na peckovském náměstí do připraveného autobusu – trio odvážných žen z našeho pedagogického sboru a 29 dětí od páté do deváté třídy. Po dlouhých přípravách, telefonátech a všemožného domlouvání občas skoro až nemožných požadavků z naší strany, jsme mohli radostně zvolat: „Odjíždíme!“ a zamávat maminkám a tatínkům. Mimochodem – nadšení, které vyzařovalo z některých rodičů, zářilo minimálně do Jilemnice a div se neumávali, když jsme se rozjeli. ( Představa, že pět dní neuvidí své dítko, byla pro mnohé pochopitelně lákavá. 

Dočasným domovem se nám stala Chata U Kostela (jehož zvon bil v pravidelných intervalech a k nadšení některých dobře slyšících i v noci). ( Po ubytování jsme si šli poprvé projít cestu k vleku, kterou jsme od následujícího dne absolvovali dvakrát denně tam a zpět. Copak tam, ale zpět mnohým docházel dech. Naštěstí důsledné telefonické připomínání našeho pobytu všem vlekařům vykonávajícím službu bylo účinné a paní učitelka Rejmontová tak vybojovala klíč. Nebyl to ledajaký klíč, ale byl to přímo kouzelný klíč od jejich malé místnosti, kam jsme si mohli ukládat lyže, a nemuseli jsme je tak nosit dvakrát denně k vleku a nahoru k chatě. Po dobrém obědě, který byl předzvěst výborného jídelníčku po celý týden, jsme se vydali směr areál Aldrov. Vyjet lanovkou až nahoru se všemi účastníky byl plán odvážný, ale jinou možnost odhalení lyžařů a nelyžařů jsme neměli. A tak byly děti celkem rychle rozděleny do třech družstev. Upřímně, hodila by se nám ta družstva čtyři, ale ani jedna z nás se nechtěla rozpůlit, aby se na kurzu vyskytovala dvakrát. ( První a druhé družstvo mohly začít jezdit a zdokonalovat svoji techniku. Úkolem třetího družstva bylo jediné – dostat se dolů dřív, než přestane jezdit lanovka a na sjezdovku vjede rolba. No…stálo nás to slzičky, přemlouvání, strach a v samém závěru u některých i odepnutí lyží a sjezd po zadní části těla, ale dolů jsme se dostali. Večer nás čekala krátká přednáška o bezpečném pohybu na sjezdovce spojená s lyžařskou výzbrojí a výstrojí. Teorie byla ukončena instruktážním videem – jak správně zaříznout carvingový oblouk. Společenské večery, tudíž i ten první, byl zakončený hrami, které si připravily jednotlivé pokoje v předem vylosovaném pořadí.

V úterý ráno jsme začali vylézat z postelí o něco dřív, než vykoukly sluneční paprsky, bohatě jsme posnídali a vydali se do boje. Dopoledne třetí družstvo šetřilo peníze svých rodičů za lanovku a šlapalo kousek sjezdovky po svých. První a druhé družstvo zlepšovalo techniku a začínalo si na svahu lyžařsky hrát. Odpoledne sebrala trojka odvahu a vyjela nahoru. Dolů jsme jeli pomalu, ale s nadšením a úsměvem. Slzy vystřídala velká radost a odhodlání. Jednička a dvojka začínaly s vrstevnickým učením – lyžaři z jedničky se snažili učit spolužáky z dvojky. 

Středa se nesla v duchu zdokonalování na všech frontách, přípravy na slalom, chytání vitamínu D, podvečerní procházky, která si příliš popularity nevysloužila, a krátké návštěvy ze školy.

Ve čtvrtek se nám přihnaly mraky a zajeli jsme si slalom na čas. Povětrnostní podmínky nic moc a ze sjezdovky jsme odcházeli dostatečně vyfoukaní. Někteří zmrzlí.

Páteční dopoledne jezdili všichni jako o závod do poslední chvíle. Pak už zbýval jen oběd, dobalit věci, pouklidit a domů.

Celý lyžařský kurz se, myslím, vydařil. Neřešili jsme nějaké větší kázeňské maléry. Jen jedno velké zklamání z celého kurzu mám. A to byla pro mě až zarážející neochota většiny deváťáků pomoci a udělat cokoliv navíc a ne jen pro sebe. Pomoci mladším spolužákům. Co na tom, že jsou to velcí sportovci, silní mladí kluci, ale kde je ta lidská stránka? Naštěstí máme mladší, sedmičku a osmičku, kteří nám ukázali, že to, na co jsme byli dříve na kurzech zvyklí – starší pomáhají mladším bez zkřivení obličejů do různých tvarů a našeho neustálého doprošování, zase bude fungovat. A s nimi a dalšími se zase příště těšíme. 

P.S. Klíč od kumbálu u vlekařů je už předem domluven. (

          Šárka Hobelová, Hana Rejmontová, Lucie Morávková